MŮJ ROK 2017

Máme tady začátek nového roku, a možná je vhodný čas zrekapitulovat, co mě v tom loňském roce z pohledu zdraví, výživy, pohybu a cvičení nezapomenutelně poznamenalo, abych tím mohl nyní zapomenutelně nepoznamenat zase já Vás 🙂 K tomu, že se mi některé změny vrývají více do paměti, přispívá i samotný náš blog, protože myšlenky, nápady, zkušenosti neplynou pouze vlastní hlavou, nýbrž se jimi snažíme společně s Kubou a Pájou dát nějakou snad i čtivou písemnou formu a předat je dál. Těžko se mi bude oddělovat osobní stránka života s tím, co se bezprostředně týká našeho blogu, a to nejen proto, že Pája je toho přímou součástí, ale hlavně proto, že mě v osobním životě v mnoha věcech velmi inspiruje a tyto se pak přelévají i do témat našich článků. Je to taková symbióza všeho dohromady 😀 Podobně je to i s Kubou a inspirací pro mě. Hlavně tedy v oblasti mobility, silového cvičení a celkově zdravého pohybu už některé aktuální trendy a poznatky nejsem schopen v poslední době sledovat, a jelikož jsme na podobné vlně, nebojím se v plné míře přebírat jeho myšlenkové proudy a osobní zkušenosti. Abych plynule přešel k mým jednotlivým „milníkům“ předchozího roku, mohl bych začít hned tímto:

Mobilita namísto strečinku

Dá se říci, že co se týče zlepšování nebo udržování mobility, jsem byl nepoznamenaný. „Stará škola“ naučená jak z tréninků Juda, tak z kurzů instruktora fitness, před tréninkem si dělat klasickou rozcvičku s cílem prohřátí kloubů, vazů, prokrvení svalů a zvýšení tepovky a po tréninku strečovat a protahovat. V důsledku toho jsem se sice dlouhodobě vyhýbal zranění, ale nic dalšího to nepřinášelo. Poté co mě Kuba navedl a Vám předvedl, jak zlepšit mobilitu některých skupin pohybového aparátu, a tím přispět ke zlepšení technik například u komplexních silových cviků, jsem si upravil v tomto smyslu rozcvičovací fázi a v rámci samotného tréninku jednotlivé cviky procvičovat v plném rozsahu, a v závěru jsem ve většině případů vypustil fázi strečovací. Co se týče zranění, nic nezměnilo, ale změnilo se mnoho v provedení dřepu a mrtvého tahu, samozřejmě v pozitivním slova smyslu.

Přechod zpět na nízkofrekvenční nízkosacharidovou stravu a půsty

Zde to vyplynulo dlouhotrvajícím zkoušením všeho možného. Pokud jsem vynechával sacharidy nebo s nimi nějakým způsobem manipuloval, bylo to vždy v rámci diety za účelem snížení hmotnosti tukové tkáně. Pohyboval jsem se tedy vždy v kalorickém deficitu, z čehož plynul pocit dlouhodobé neudržitelnosti. Přispíval k tomu rovněž i omezený jednotvárný jídelníček. Funkčnost diety tím ovlivněna nebyla, ale vyvolávalo to ve mě pocit, že jsem sacharidový člověk, a bez těch klasických příloh to prostě není možné (běžné pečivo kvůli lepku nejím už dávno). Po dietách většinou přišlo období, kdy jsem střídal dny v závislosti na tréninku, kdy jsem přijímal méně či více sacharidů v 5 až 6 jídlech denně. Což by mi asi i vyhovovalo, pokud bych nedělal kancelářskou práci a neseděl 8 hodin za počítačem. Dopoledne, kdy jsem se po předchozím večerním tréninku ládoval sice kvalitní polysacharidy ve formě ovesných vloček, pohanky, jáhel, quiney apod., byly pro mě vysoce neproduktivní. Proto jsem začal přidané sacharidy ubírat, až zůstaly čistě pouze v potréninkových jídlech. Rovněž jsem z 5 jídel udělal tři. Spíš jim prostě až mám hlad. Samozřejmě jsem musel tuto odebranou energii v podobě sacharidů nahradit tuky a bílkovinami a porce doplnit chutně připravenou, hlavně zelenou zeleninou. Jelikož není ale mým cílem hubnutí nebo nějaké enormní nabíraní, nic nepočítám a taky nic nehrotím, co se týče úplného vylučování sacharidových potravin. Úplně volné dny s příjmem i jednoduchých cukrů nejsou taky nic neobvyklého. Neobvyklé nejsou ani denní či dvoudenní půsty, kterými jsem se inspiroval u Páji. Není to sice úplně jednoduchá záležitost, ale jejich přínos je obrovský (o tom zase v dalším článku). Při tomto všem se celkově cítím skvěle, v práci se mi mnohem lépe pracuje, cvičí, tráví, usíná … Netvrdím, že se to ještě někdy nezmění, ale zatím je to to, co mi plně vyhovuje. O tom jak vypadá můj denní jídelníček, se zmíním třeba taky v dalším článku.

Chodím bos

To neplatí samozřejmě doslova, teda alespoň ne venku a v zimním období. Chodidlem a obuví simulující bosou chůzi jsem se začal zabývat opět na popud Kuby. Prvním krokem bylo cvičení naboso ve fitku při dřepu a mrtvém tahu. Palec, který jsem začal při těchto cvicích aktivně používat jako opěrný bod, jako by do té doby nebyl. Článek na téma silového cvičení v bosých botách chystáme J Dále to pokračovalo spoluprací s firmou naBOSo.cz a testováním barefootových botiček při putovaní ve Vietnamu. Moje chodidlo začalo být svobodné. Už mi nevadilo mít na nohách boty třeba 12 hodin denně. Dál to pokračuje tak, že doma už nemám skoro ani jediné běžné boty. Naopak je nahradily další BF, které museli obstát v tomto čase zimního období, v blátě, dešti, sněhu, venku se psem, nebo při výletech na hory. O tom, jakým způsobem obstály se dočtete v další recenzi. Tímto to však nekončí. Ten nejtěžší test, a to nejen pro naše chodila a BF boty, nás teprve čeká. S Pájou jsme se totiž přihlásili (Pájo, nevíš proč? 😀 ) na Beskydskou sedmičku, což pokud někdo náhodou neví, je setkání seniorů s krátkým výletem do přírody 😀 No někteří z účastníků těch 95 km přes 7 vrcholů Beskyd se startem v nočních hodinách i poběží. My si dáváme za cíl pouze dojít co nejdále a mít z toho co nejlepší zážitek. Část přípravy bude spočívat i v absolvování kurzů bosé chůze a běhu na klinice v naBOSso, o čemž Vás samozřejmě budeme taktéž informovat 🙂

Vojáček, Slimáková

Chůzi v BF botách a její pozitivní přínosy pro chodidla a navazující pohybový aparát moje mozkové závity pobraly celkem jednoduše jako logický řetězec informací podpořený těžko vyvratitelnými fakty. To, čím jsem byl obohacen v loňském roce dále, už mi dalo ve smyslu pochopení trochu více zabrat. O tom že psychika ovlivňuje naše zdraví jsem jistě podvědomí měl, ale některé z přednášek, na které mi Pája dala tipy mi tyto obzory mnohem více rozšířily. Mezi tyto přednášky řadím i ty od velkého sympaťáka MUDr. Jan Vojáčka, jenž na mě velmi zapůsobil oborem funkční medicíny, který za asistence psychosomatiky přistupuje ke zdraví člověka zcela komplexně a zabývá se převážně léčbou chronických civilizačních onemocnění léčením příčin. Další v nadpisu uvedenou osobnost, kterou jsme již na našem blogu zmiňovali v souvislosti s festivalem Evolution, PharmDr. Margit Slimáková, považuji za skvělého mentora pro širokou populaci v oblasti zdravé výživy, a proto jí zde přidavám, jako střípek do mozaiky. Tato mozaika dává dohromady komplex myšlenek hodný následování. Cíl je zde zcela jasný – býti zdravým, a to neznamená pouze býti bez nemoci.

Méně doplňků, více kvalitní stravy

Nikdy jsem to neměl tak, že bych si kupoval vyloženě nekvalitní potraviny a místo toho cpal peníze do doplňků výživy. Ale i přesto, že to tak nebylo, začal se u mě tento poměr a uvažování v daném ohledu v průběhu loňského roku měnit. Abych to upřesnil. Investice do doplňků klesla v míře takové, že jsem si ponechal ve svém suplementačním šuplíku pouze to, co mi opravdu funguje (chystám článek), a to navíc v té nejčistší podobě. Všechny doplňky mám již spojeny pouze s intenzivním tréninkem. Co se týče výběru potravin, tak kromě toho, co se dá jíst v rozumné kvalitě celoročně, tvoří můj základ místní sezonní základní potraviny, což u mě v minulosti nebylo vždy zvykem. Zelenina jako celer, petržel, řepa … v mém nákupním košíku většinou chyběly. S kvalitou je to na celý další článek. Pokud si to člověk nevypěstuje nebo nechová přímo sám, nebo si na farmu, odkud bude potraviny odebírat, nezajede na inspekční cestu, ruku do ohně za ně dát nemůže. U těch již nějakým způsobem zpracovaných mohou v orientaci pomoci některé značky kvality nebo metod výroby. U některých je to důležité u některých méně. Otázka financí je v tomto ohledu taky docela zásadní, protože zde více než jinde platí, že za kvalitu a čistotu je potřeba si připlatit. Ale jídlo je pro tělo jako pro motor palivo či olej. Pokud chceme, aby nám auto dobře jelo a dlouho po motorové stránce vydrželo, těžko budeme tankovat pochybné palivo plné nežádoucích příměsí někde v JZD. Aby nám jelo možná i trochu lépe, jsme ochotni si i za tu 98čku připlatit. A je pro Vás důležitější motor Vaše vozu nebo Vaše tělo?

Spánek léčivý

Nic světoborného zde již nečekejte. Prostě jsem po dlouhých letech plných prohýřených nocí zjistil, jak moje tělo funguje, když mu nedopřeji to základní v podobě kvalitního a dostatečně dlouhého spánku. Nefunguje dobře. Jakmile začnu ukrajovat z večerních hodin, když už bych měl ležet vypnutý v posteli, pro nějaké duchaplné činnosti (jako třeba psaní článků na blogJ), a takto se to začne kumulovat den po dni, nějaká ta virózka, přetažení, bolest hlavy apod. na sebe nenechají dlouho čekat. Blbé je, že večer se mi někdy opravdu pracuje dobře.

Doufám, že i ten letošní rok se pro mne ponese v podobném duchu plném inspirace, motivace, prozření a obohacení. Vám Všem přeji totéž.