TOXICITA INFORMACÍ

Dříve byly informace vzácné a člověk by za ně dal cokoliv. Hlavně je dokázal vstřebat, aplikovat, zpracoval je a vyhodnotil. Dnes je na internetu každý odborník, stačí se zeptat božského Googlu a hned je vše jasné. Všichni radí všem a každý je přesvědčený o své pravdě. Na YouTube radí kde kdo, jak dělat dřep, jak se protahovat, co jíst, jak dlouho cvičit a jak si pomocí meditace olíznout loket. Většina tomu pak bezmezně věří, nasává reklamy a nakupuje barevné pomůcky a produkty bez účinku. Zkrátka máme načteno tolik článků a následováno tak moc videí, že se v tom ztrácíme. Nedokážeme vybrat a vyhodnotit, co je správné, co je pravdivé a co je nesmysl. To, co jeden potvrdí, druhý popře, třetí „objeví“ staré v novém kabátě, čtvrtý na základě studie vytvoří úplně nové. Ve finále je každý zmatený, vzniká chaos a spousta nejasných odpovědí na otázky. Na každém rohu je výživová poradna a vzestup obezity je na znepokojivém maximu. Dokonce i hubení jsou tlustí. Odpovědi na otázky na téma cvičení jsou na vydání několika knih. Každý se v diskuzích na Facebooku pře o to, co je správně a výsledek je takový, že 80% populace bolí záda, ramena, kolena, zápěstí, krční páteř atd. Skoro to vypadá, že čím více informací, tím více bolavých lidí.

Zašlo to tak daleko, že dnes existují nástroje, které Vás na internetu utvrzují o Vaší pravdě podle toho, co vyhledáváte a čtete. Získáte nějakou informaci a než se nadějete, je tu další článek, který Vám Vaši nezpochybnitelnou pravdu při dřepu nedávat kolena před špičky potvrdí a objeví se další článek a další. Co když ten první pravdivý nebyl, či byl určen pro někoho jiného? V takovém případě si pouze prohlubujete další chybnou teorii, která ve Vás tím více zakoření 😃

Jak z této šlamastiky ven? Nebojujte s druhými o to, kdo má pravdu. Akorát tak plýtváte svou drahocennou energii.  Držte se desetiletími ověřených principů a pouze je lehce modifikujte. Vše co je naprosto převratné a inovativní vede v „kulturistice“ do slepé uličky. Buďte zdrženliví k novým teoriím a informace si ověřujte na více místech. Vyzkoušejte si nové poznatky a porovnejte si je s tím, co už znáte. Ptejte se lidí, kteří jsou v oboru znalí. Těžko můžete následovat principy nasypaného kulturisty, když nemáte stejné podmínky. Je to stejné, jako byste se chtěli od pilota formule jedna naučit jezdit v motokáře. Kdo ví lépe než Vy, co Vám dělá dobře, co Vám chutná a jaký z toho máte pocit? Výživový poradce? To asi těžko. Zkuste ty spousty informací pořádně filtrovat, protože více než v kterémkoliv jiném sportu zde platí naprostá individualita ve všech aspektech. Vašemu parťákovi může sedět úplně jiný typ dřepu, než vám. Nebo máte stejnou výšku? Stejně dlouhou stehenní kost? Stejně mobilní kyčel? A víte, že má každý trochu jinak designovaný kyčelní kloub? Máte za sebou stejná zranění? A to je jen příklad malé množiny otázek k některým důležitým aspektům. Žádný standard totiž neexistuje. Pro koho? Pro normálního člověka? A kdo je dnes normální člověk? Obézní alergik s hyperlordózou, který má problémy s trávením, s vdovským hrbem, se zkráceným svalstvem, valgozitou kotníku, předsunutým krkem, rameny v protrakci, bolesti v kříži a za krkem? Co horšího pak může být, než, že takový člověk vyrazí  na kruháč nebo crossfit, aby co nejrychleji shodil pár kilo. Good luck.