CHLAD, MŮJ ŽIVOTNÍ (NE)PŘÍTEL, ANEB JAK JSME BYLI NA KURZU WIM HOF

Zimomřivec

Jsem zimomřivý člověk, studená ruka, studená noha, přesný opak Páji, jako i v jiných věcech J. Zima, jako roční období, mi ale nevadí. Miluji zimní krajinu, Alpy, ledovce, lyžování.. ale na všechno tohle musím být dobře připravený – nutno říct, že doposud tou přípravou byla myšlena jen výbava. Dobré boty, rukavice, ušanka, termoprádlo a horký čaj. Bez toho nikam do mínus X stupňů na delší pobyt ani ránu. Otužování jsem se děsil, a utužující lidi obdivoval, dřív možná i považoval za blázny. Všechno se ale mění.

Ranní sprchy

Moje změna stála na zjištění, kolik zdravotních benefitů otužování přináší, a ještě k tomu prakticky zadarmo. V dnešní době taková výjimečnost. Hold jako vždy, příroda, stejně jako třeba sluníčko a supervitamín D, nebo Sungazing. To mi stačilo k tomu, abych si v hlavě zkusil nastavit, že ta moje zimomřivost půjde stranou. Začal jsem tedy asi před půl rokem s ranními sprchami. Bylo jaro, vodovodní trubky v bytovce nahřáté, ale i přesto jsem začínal s pákou baterie někde uprostřed a postupně přidával studenější. Déle jak dvě minuty toto moje ranní cachtání netrvalo, ale postupně se to zlepšovalo. Od Kuby jsem se jen tak mimo řečí dozvěděl, že bych tam měl být uvolněný, s klidným dechem, žádná kulturustická póza “most muscular”, a že bych si tu ledovou vodu neměl dlouho pouštět na můj rozpálený mozek 😀

WIM HOF

Tož jal jsem se jeho rad, a pokračoval dále. Asi po měsíci už jsem začínal rovnou s pákou v poloze studená, výdrž se lehce prodloužila a dokonce jsem se na to začal těšit, protože mi potom bylo vždy skvěle. Nakopnutí jako po kvalitní kávě bez dojezdu z kofeinu. Ale bylo léto, teplo, voda teplejší než kdykoli jindy, takže žádný extrém. Jenže tu na konci léta přišla paní “extrémistka” s nápadem absolvovat kurz Wima Hofa 🙂 Bez delších diskuzí byl objednán a zaplacen. Hned jsem měl samozřejmě pochyby, proč se pouštět do nějakých velkých akcí, navíc je přiživil Kuba, který nás informoval, že u těch dýchacích cvičení lidi i kolabují. O Wimu Hofovi jsem, jakožto “IN barbar” (člověk, ke kterému se módní věci dostávají, až když už nejsou tolik IN), věděl do té doby akorát to, že je to jakýsi blázen, co se v období lyžařské sezóny raději koupe v zamrzlém jezeře a u toho má na 10 min zadržený dech. Do kurzu zbývaly asi 2 měsíce, které utekly jako studená voda, takže o nějaké zvýšené informovanosti na toto téma z naší strany nemohla být řeč, a tak jsme na jednodenní kurz, vedený slovenským instruktorem Martinem Thámem, vyrazili akorát s načtenými propozicemi, vybaveni potřebnými pomůckami, a pocitem, že se prostě naučíme nějaké dechové cvičení a polezeme do ledu, který bude zřejmě studenější než domácí sprcha 🙂

Kurz se konal za krásného slunečného zářijového dne na střeše centra Cordeus na Praze 6 pod patronací Báry Wolfové, a již po příchodu do společenské místnosti a osobním pohovoru s Martinem, jsem začal mít pocit, že si odsud odnesu více, než jen naučenou techniku dýchání …

Nechci zde úplně detailně popisovat, jak to celé probíhalo, ale spíš se jen podělit o to, jak mě to “posunulo”. Martin, ač mladý, tak velmi moudrý a pozitivní energii vyzařující člověk, byl asi alfou a omegou toho, proč to nebyl jeden z tisíce obyčejných kurzů. Další věc byla nádherná hudba, kterou hlavně při dechových cvičeních, hráli na všemožné etno hudební nástroje se svým kamarádem Javorem Divotvorem, a vytvářeli tak velmi příjemnou ale dynamickou atmosféru, jež třeba ve svižnějších dechových částech cvičení přispěla k rychlejšímu navození stavu jakéhosi “transu”. Moc se mi líbilo to, že Martin už od samého začátku nevedl seminář dogmaticky, v duchu WimHof metoda, přesto nejede vlak. Bylo to celé pojato velmi individuálně a pocitově s důrazem na naslouchání vlastního těla a mysli, bez sportovní a rekordní motivace. Přitom Martin byl první Čechoslovák, který získal u samotného Wima certifikaci, k následnému učení jeho metody, což jak jsem se dodatečně dozvěděl, je celkem zdlouhavý a finančně hodně náročný proces. Takže za tento přístup klobouk dolů. Naučili jsem se tedy i různá relaxační dechová cvičení, různé postupy, jak přistupovat k chladu, jak jej vnímat, a jak z něj vytěžit maximum. Postupnými krůčky se nás od rána, až k pozdnímu odpoledni snažil hlavně psychicky, ale i fyzicky připravit na pobyt v bazénu plném ledu. Osobně jsem měl větší obavy se závěrečných hyperventilačních dechových cvičeních než ze samotného finálního 3 minutového pobytu v ledu (už jsem se přeci asi půl roku otužoval doma ve sprše :-), přičemž Pája to měla přesně obráceně. Nakonec to dopadlo naopak.

Přes den nezvykle ostře svítící skoro již podzimní sluníčko, které nás příjemně vyhřálo, rychle zapadalo, a mě začalo být zima dříve než jsem ponořil svůj první úd mezi kostky ledu. Sice jsem předtím dělali “rozehřívací” cvičení, při kterém kdyby nás někdo viděl, tak si bude myslet že jsme poblázněná sekta, o jeho účinnosti nepochybuji, jenže trvalo asi 30 min než jsme přišli na řadu…Skoro jako poslední dvojice jsme se po rychlé studené sprše společně pomalu vnořili až po krk do bazénku s ledem. Pokud je to poprvé, přichází docela zásadní moment překvapení. Těžko se totiž tento pocit dopředu představuje, a jelikož intenzita prožitku je obrovská, je potřeba se obrovsky uklidnit. Ten vnitřní boj mezi emočním zrychleným dýcháním, křečovitým přečkáním velkého nepříjemná, a pomalým hlubokým dechem a co největší uvolněností, je enormní, a právě přítomný Martin s jeho slovní podporou, celodenní příprava a skupinová energie skvělých lidí, přispěla k tomu, že jsme nejen že skoro všichni vydrželi stanovený časový limit, ale někteří si to dokonce v závěrečné minutě až užívali, a to hned napoprvé. Po cca. několika desítkách sekund (u každého to může být jinak), kdy je lidský organismus vystaven takto extrémnímu chladu (stresu), se začnou vyplavovat hormony – kortizol, noradrenalin a adrenalin, což způsobuje zastavení negativních tělesných procesů, které mimo jiné zahrnují zánětlivé reakce, po delší době 1-2 min. se zvyšuje i hladina endorfinu.

Po „vynoření“ přichází ohřívací fáze, jejíž průběh je velmi individuální, ale opět jsou zde pravidla a vychytávky, které když se dodržují, završují přísun otužovacích benefitů a zamezují některým možným negativním důsledkům. Stejně jako se cvičí a rozhýbává před, tak jsme činili i po, ale s velmi velmi pomalými pohyby tak, abychom zabránili možnému zranění zchlazených tkání. Do oblékaní a hledání tepla bychom se rovněž neměli moc hrnout. Pokud nemáme župan, tak začít ponožkami, volnými tepláky, takto opět s holým hrudníkem cvičit, a až poté přidávat vrstvy oblečení a přitom stále myslet na hluboký pomalý a uvolňující dech.

Ohřívací fáze je mnohem delší než proces zchlazení a vzhledem k tomu, že zde rovněž běží určité fyziologické procesy, které Vás více či méně přivedou do diskomfortu, může to být skoro až nepříjemnější než samotný pobyt v ledové vodě. Navíc zde hraje velkou roli i okolní prostředí, zejména počasí. Pokud bude venku – 5 °C, foukat ostrý vítr, mlha, tma.. bude to mnohem složitější a náročnější. Pokud tedy nemáte řeznický mrazák s ledovou tříští doma nebo v garáži, bude náročnost pokaždé většinou jiná.

Ale zpět ke kurzu. Po částečném rozmrznutí jsme se přesunuli do bufetu, kde nás čekala dýňová polévka a další výborné občerstvení, které skvěle zafungovalo k nastartovaní regenerace, protože tu není radno v celém tomto procesu podceňovat. „Válečný tanec“ ala Haka rugby Nový Zéland a závěrečná diskuze se zajímavými dotazy byly parádním závěrem celého nezapomenutelného kurzu.

Večerní únava, hluboký spánek, druhý den skvělá nálada a chuť pokračovat v otužování, byly evidentní pocity a stavy, které mi daly zpětnou vazbu. A co bylo dál?

Voda volá

Pokračovaly ranní studené sprchy s větším důrazem na procítěné dýchání, a přemýšlení, kam bychom vlezli do studené vody. V půlce září se nám ještě podařilo odjet na krátkou dovolenou do Rakouských Alp, a při ubytování ve 2100 m.n.m., a vedle kempu tekoucí řece z tajícího ledovce, nebylo možné jinak, než si skoro denně užívat pobyt v řece. Přispělo k tomu i nádherné počasí, teploty kolem 18-20 °C, jasná obloha a zářící slunce, což jak jsem psal výše, přispěje k úplně jiným pocitům pro vstup a výstup z vody. Nevím, kolik stupňů měla tekoucí voda vysokohorské řeky, ale proti tomu co následovalo v dalším období, to bylo asi to nejpohodovější, co jsem z těchto „extrémů“ zažil. Dokonce jsme porušovali i doporučení, že vícekrát než 1 – 2 x týdně už je to z pohledu regenerace a vyrovnání organismu s nadměrným stresem spíš nežádoucí. Ale voda nás prostě volala 🙂 což je pro nás s Pájou alfa a omega toho tento diskomfort podstoupit. Není to tak, že byste se na to vyloženě těšili, protože by Vás čekalo něco hezkého, vždycky tam nějaké sebe přesvědčování bude, ale nemělo by to být na sílu. Na druhou stranu, s otužováním je to podobně, jako náročným fyzickým tréninkem. Půjdete-li do toho 2 x ročně, nic Vám to nepřinese.  Zkoušíme si najít rovnováhu mezi pravidelnosti a tím, že nás to bude bavit, tzn. budování zdravé pevné vůle.

Winter is coming

Od Rakouska jsme měli chvilku pauzu co se týče „ponoru“, a mezitím začaly teploty klesat k nule. Já jsem občas ráno vyšel se psem jen v triku. Je to jiný způsob cca 25 x pomalejší, co se týče rychlosti ochlazení, ale člověk nemusí řešit vodu. Je zajímavé, že jsem mnohem více začal vnímat jak mívám studené ruce. Říkal jsem si, že se to musí zlepšit, ale tím, jak se na to více soustředím, tak zlepšení zatím nepozoruji. Pája se v jediné autorizované knize od Wim Hofa dozvěděla, že toto je spojeno se špatnou vasodilatací rukou a chodidel, a že se to dá napravit opět jejich pravidelným samostatným otužováním. Asi to budu zkoušet.

V době, kdy nám „ponory“ začaly chybět jsem se rozpomněl na info z kurzu, kde se dá v Praze nebo kolem ní otužovat. Začali jsem jezdit na jezero Lhota u Staré Boleslavi, kde jsou skvělé podmínky, co se týče přístupu do vody, ale počasí už začalo být čím dál více náročnější (a to ještě nebyla pořádná zima 🙂 , kdy naposled, i když voda měla určitě o něco více stupňů než ledová tříšť, byl pobyt a následný rozehřev mnohem náročnější než na samotném kurzu. Kromě počasí zde hrála podle nás roli i tma, a to že jsme šli do vody každý sám, kvůli hlídáni Tomuleho na břehu.

Poslední zajímavá zkušenost byl „ponor“ s našim Kubou do Ostravice ve Frýdku, kde to bylo moc fajn, počasí i voda paráda (asi 2,5°C), ale kafe těsně před (kofein stahuje cévy) a pak rychlejší ohřev rukou zmrzlejších více než kdykoliv jindy v rukavicích, mi způsobil, že ještě dnes, druhý den po, mám necitlivé poslední články tří prstů. Zřejmě došlo k ischemickému poškození tenkých nervů v konečcích prstů rukou, což se do měsíce, až nervy zregenerují a dorostou, vymizí. U Ostravice jsem taky mohl vidět, velkou partu jiných nadšenců, kteří do vody naběhli za hlasitého řevu jak v létě do bazénu a přesně opačným stylem, než jsme se naučili na kurzu, se snažili, přečkat nějakou dobu ve vodě. Můj pocit z toho byl takový,  že to pro ně bylo mnohem složitější, než pro Kubu a mě, zimomřivce největšího, a to jsme tam byli asi o polovinu déle.

Otužování jako aktuální fenomén

Čímž se dostávám k tomu, že než jsem dopsal tento text (začal jsem chvíli po kurzu 🙂 zjistil jsem, že „kdo se neotužuje není Čech“. Ale když už jsem to rozepsal, že 🙂 Jsem rád, že se to tak rozjelo. A kdyby se pro nás stal třeba větším fenoménem než pivo 🙂 a to z dlouhodobého hlediska, byla by to paráda. Ono to ale bohužel zase nejspíš opadne, protože částečně se o něj zvýšil zájem i díky nynějším nesmyslným opatřením ke Covidu, které brání sportujícím lidem dělat, co je baví primárně.

Dopsal jsem to i proto, že bych se rád k tomuto tématu zase po nějaké době vrátil. Jelikož jsem v otužování nováček amatér, předpokládám u mě nějaký vývoj, zkušenosti, posun, a rád se s Vámi o vše podělím.

A aby tady mimo subjektivních pocitů byly i nějaké fakta, tak na závěr alespoň pár bodů o benefitech otužování (a dechových cvičení – Wim Hof):

• Termoregulace – úprava vnímaní okolní teploty.
• Cirkulace krve – pomáhá při nedokrvení končetin, zároveň se snížením krevního tlaku.
• Lymfatický systém – velká změna teploty stahuje a roztahuje lymfatické uzliny, což vede k lepšímu odvádění odpadních látek z těla.
• Testosteron – zvýšení hladiny testosteronu u mužů.
• Metabolismus – zrychlení metabolismu vlivem aktivace a zvýšení objemu hnědého tuku, a díky toho spalování tuku bílého.
• Regenerace – zrychlení regenerace po tréninku.
• Pozitivní ovlivnění imunity pomocí stimulace adrenalinu a noradrenalinu
• Pozitivní vliv na léčbu autoimunitních nemocí lupénka, artróza atd.
• Redukce chronického stresu pomocí přímého vlivu na bloudivý nerv a parasympatický nervový systém.
• Snížení výskytu zánětů a infekcí v těle.