POČÁTEK ANEB POROD Z MUŽSKÉHO POHLEDU

Nemám ve zvyku psát o tématech, o kterých toho moc nevím, a tak, kdyby mi někdo ještě před rokem řekl, jestli nechci napsat něco na téma porod, odpověď by zněla, jestli se úplně nezbláznil. Stejnou odpověď by dostal i v průběhu těhotenství Páji, kdy moje informace o porodu a věcech okolo byly stále nulové, s čímž se mi tedy nechce ani moc chlubit. Nápad o napsání článku se „zrodil“ 🙂 až po absolvování kurzu hypnoporodu s prvky gravid jógy pod krycím názvem Porod je krásný 🙂 do kterého mě musela tak trochu dokopat Pája (tak jako k mnoha dalším věcem, za které jsem jí neskonale vděčný), a kde jsme strávili moc fajn víkend s moc fajn lidmi. To ale neznamená, že bych se po jednom kurzu, několika z kouknutých video přednáškách, přečtení pár článků, a prožitím jednoho vlastního porodu stal na toto téma expertem a měl potřebu a odvahu se do této pozice stavět. Celý náš blog je založen na vlastních zkušenostech a prožitcích, a tak si myslím, že ani tímto, více emočně laděném než odborném příspěvku, příliš nevybočím, a to i když je to zcela něco odlišného, než o čem jsem byl zvyklý psát. Můžete se totiž ptát, jak porod souvisí s obsahem našeho blogu, který je převážně o jídle a pohybu? Nutno dodat o jídle a pohybu, který vede k pevnému zdraví. Protože je těhotenství a porod, při kterém je velká možnost v mnoha směrech ovlivnit jak zdraví miminka, tak ale i zdraví maminky, úplným počátkem všeho, zapadá to do našeho obsahu více, než cokoliv jiného. Je to totiž začátek cesty nového života, kterému můžeme dopřát, o co jsme třeba my sami byli z různých důvodů ochuzeni, a už to nikdy ničím nedoženeme (což nebyla zpravidla chyba našich maminek). A jelikož ten porod může být opravdu krásný, může na něj zůstat i nezapomenutelně nádherná vzpomínka, pro všechny zúčastněné.

Informace jsou základ

Dnešní doba je nakloněna obrovské informovanosti, což obecně může být, jak psal Kuba zde, mnohdy i na škodu (záleží samozřejmě na kvalitě informací), ale oproti době, kdy jsem se narodil já, a informací bylo pramálo a špatně se sháněly, je to velký krok kupředu a zároveň přenesení zodpovědnosti sama na sebe a je jen na nás, jak s tou zodpovědností naložíme. Pokud jde čistě o nás samotné, je to naše osobní volba, jaký život povedeme, se všemi důsledky, kupříkladu zda budeme chtít žít v rámci našich možností zdravěji nebo si vlastním zapříčiněním podlomíme své zdraví (nějakým chronickým civilizačním onemocněním), a pak se předáme do rukou systému, který nemá příliš ambice nás vyléčit. Pokud jde ale o miminko, dalšího človíčka, nový život, není to už jen o nás, a tady by ta zodpovědnost měla zafungovat naplno. Nepochybuji, že každý rodič chce dát svému dítěti to nejlepší. Otázkou je co si pod tím nejlepším kdo představuje. Tím úplně prvním nejlepším by mohl být v mých očích právě bezproblémový fyziologický porod.

Potřeboval jsem kopanec

Kdyby mě Pája „nenakopla“ a tu zodpovědnost ve mně trochu neprobudila, vypadlo by to z mého pohledu asi tak, že by prostě nějak porodila. Samozřejmě bych si býval přál, aby to bylo pro ni co nejjednodušší, nejméně bolestivé, a jakkoliv bez komplikací. Asi bych ale vůbec netušil, co se s Pájou vlastně bude dít (v těle i mysli), jak to bude probíhat, když to vypukne, na co se připravit, jak se to může různě vyvíjet, co všechno lze vlastním zapříčiněním ovlivnit, jak by to mělo vypadat ideálně, jak je dnes nastavený systém porodnictví, do kterého se s největší pravděpodobností chtě nechtě dostanete, co si v tom systému můžete dovolit měnit ve svůj prospěch… Zřejmě si řeknete, že by jistě stačilo, kdyby byla dostatečně informovaná Pája. Určitě ano. Byla by to mnohem lepší varianta, než kdyby se nastávající maminka bez sebemenšího zájmu plně oddala zmíněnému systému.

Doma vs. porodnice

Dnes totiž stále existují pouze dvě varianty. Buď to porodíte legálně v porodnici nebo „nelegálně“ doma (tu nelegálnost jsem dal do uvozovek, protože neznám aktuální právní stav v této věci, ale úplně jednoznačný zřejmě nebyl ani v letech předchozích [1]). Vycházím ale z toho, že stát plánovaný porod v domácím prostředí nikterak nepodporuje a nezajišťuje, s odůvodněním, že se jedná o postup, který neodpovídá nejvyššímu vědeckému poznání a považuje jej za rizikový. Osobně, čistě z laického pohledu, tam ty rizika bez potřebného lékařského vybavení a rychlé dostupné lékařské péče vidím taktéž, a to i v případě, že se budu bavit pouze o nízkorizikových rodičkách.  Tyto rizika by se daly jistě minimalizovat, otázka je, jak nákladné by tyto opatření byly, a jestli by si je stát mohl tímto způsobem vůbec dovolit. Na druhou stranu existují země, kde jsou porodnice nebo porodní domy na stovky kilometrů od osídlených oblastí, takže zde probíhají asistované porody doma, a statistiky neukazují [2], že by u nízkorizikových rodiček byly tyto porody rizikovější, což možná koliduje lehce s tím, co jsem psal výše, ale je zde rozdíl právě v těch podporovaných odborných asistencích. Nic, nad čím má cenu v naší přízemnosti více přemýšlet. Proč ale má někdo potřebu rodit doma? Těch důvodu je povícero, ale tím hlavním bude ten, že rodička není v rizikové skupině, má dostatek informací, a že k variantě doma existuje pouze protipól. Protipól? Na jedné straně domácí porod, který není podporován a nese tedy určitá nemalá rizika, na druhé straně porod v porodnici, která ty rizika sama přivolává. Je mi jasné že tímto obecným tvrzením jsem se dostal na tenký led (existují totiž světlé výjimky), ale zatím to nelze jinak než zobecnit. Porodnice patří do sítě státních zdravotnických zařízení (nemám informaci, že by existovala vyloženě soukromá porodnice). Ty jsou svázané určitými stanovenými postupy, metodikami, které v případě porodu příliš nereflektují lidskou individualitu. Ke změnám v těchto konzervativních postupech dochází velmi pomalu, i když již existují jasné důkazy o vhodnějších postupech ve prospěch pacienta, v tomto případě spíš klientky – budoucí maminky (těhotenství a porod není nemoc :-)). Můžeme si připomenout, jak dlouho trvalo lékařům zjištění, přiznání a připuštění omylu o tom, že nás živočišné tuky zabíjí, a jak jsme na základě toho byly desítky let krmení nízkotučnou, vysoko sacharidovou stravou, abychom si nepřivodili vysoký cholesterol, kornatění tepen, infarkt myokardu…o tom, jak to dopadlo a co to přivodilo, už dnes není moc pochyb, ale nejpomalejší názorová změna je patrná hlavně ve zdravotnictví. Když se vrátím zpět k porodnicím a připočítáme k tomuto „lehce“ zkostnatělému systému ještě okolnosti jako podhodnocený, především nelékařský, personál, a taky jeho početní nedostatečnost, systém směn, vliv stresového nemocničního prostředí, neosobní přístup, nadužívání medikace … může se ve výsledku stát z porodu noční můra nebo alespoň nepříjemný zážitek, i když by to mohlo za příznivějších podmínek dopadnout zcela jinak.

Nebýt v tom sama

Každá zdravá maminka se zdravým miminkem v bříšku, by si neměla přát nic míň, než fyziologický spontánní porod, kdy miminko projde porodními cestami, všechno to proběhne v příjemném prostředí, v příjemné poloze, bez nátlaku nemocničního personálu na jakékoliv pro ni nepříjemné úkony (které se mohou zdánlivě tvářit příjemně). Takovýto přirozený hormonálně fyziologický porod přináší významné pozitiva pro maminku a miminko. Imunita, kojení, propojení maminka – dítě, pokud Vás to zajímá, můžete si o tom více přečíst třeba zde. Být dostatečně předem informovaná, mít připravené porodní přání korespondující s možnostmi dané porodnice, a být dobře psychicky naladěná je první krůček k tomuto cíli. Podívat se dopředu a vybrat si, kde budete rodit, v jakém prostředí, v jakém prostředí budete v době předporodní, je také velice přínosné. Tyto věci můžou mít totiž také vliv na Vaši psychiku, a tím i na průběh porodu. U prvorodiček zpravidla dochází k prvním kontrakcím a následně samotnému porodu až několik hodin po odtečení plodové vody, a tento čas tak budete tedy trávit, pokud ihned vyrazíte do porodnice, v pro Vás známém a přijatelném prostředí. I tak se ale může stát, že Vás ten systém „semele“. Psychická připravenost na něco, co člověk nikdy nezažil (u prvorodiček) není rozhodně úplně jednoduchá, a Váš pohodový a vyrovnaný stav se může během chvíle změnit. Tím se může i výrazně snížit schopnost si některé věci, které Vám v porodnici budou překládány, s klidem vyhodnocovat. Proto považuji za obrovské plus, mít sebou někoho minimálně stejně informovaného a naladěného, jako jste Vy. Jestli to bude Vás manžel, přítel, který s Vámi absolvuje předporodní kurz, nebo si domluvíte vlastní porodní asistentku či dulu (alespoň, že tuto možnost už některé porodnice umožňují), bude čistě na Vás.  V obou případech nejen, že budou Vaší psychickou a fyzickou podporu, ale i odbornými rádci ve chvílích, kdy Vy zrovna nebudete mít na přemýšlení příliš náladu, a budou schopni jednat za Vás a ve Váš prospěch. Sestry a lékaři by tak samozřejmě měli jednat taky, ale občas postupují rutinně, v rámci nastavených postupů, třeba ve snaze některé dlouho trvající procesy urychlit, a to pro Vás opravdu výhodné být nemusí. Z kurzu jsem si mimo jiné zapamatoval jednu důležitou otázku v případě, že Vám bude navrhován postup, který není v souladu s Vaším plánem: „je ohroženo zdraví nebo život maminky nebo miminka?“ Pokud ne, není podle mě žádný důvod do porodu uměle zasahovat.

Dobrý začátek, dobrý konec

Nemusí to tak být vždy, ale vzhledem k tomu, že porod a doba předporodní je řetězec událostí na sebe navazujících, stačí jeden článek přirozeného procesu pozměnit, a už se může měnit vše, co na to navazuje. A všechno to začíná stanovením termínu porodu. Toto vypočtené (různými způsoby – nejpřesněji bývá dle ultrazvuku provedeného mezi 11. – 14. týdnem) imaginární datum je v posledních letech často bráno jako berná mince, od kterého se pak stanovuje, kdy je porod ještě fyziologický, a kdy je potřeba ho uměle vyvolávat. Je tady ale slušný rozptyl 40 +- 2 týdny, tedy mezi 38. – 42. týdnem se bere jako porod fyziologický, přičemž stanovené datum porodu nemusí být přesné (Páji byl vypočten termín porodu ve dvou různých porodnicích 10 dnů od sebe), a délka těhotenství u každé budoucí maminky není stejné (má na to vliv třeba délka ovulačního cyklu nebo dědičné dispozice), a k tomu tady máme nějaké doporučené postupy, a dále praxi, kdy jsou maminky tlačeny k vyvolání porodu již v čase po vypočteném termínu porodu, tedy teoretickém čase 40+0. Tady jsou nějaká čísla: 80 % všech rodiček v ČR [3] (nejenom prvorodiček) dostane uterotonika, léky užívané k vyvolání nebo zesílení kontrakcí děložního svalstva. Buď jsou to syntetické hormony jako Oxytocin nebo Methyloxytocin, dále námelové alkaloidy nebo prostaglandiny. Beru v potaz, že to nemusí být pouze za účelem vyvolání porodu, ale třeba také pro následný porod placenty nebo zastavení krvácení. I tak je to číslo dle mého názoru hrozivé, a ten podíl se za poslední léta, ze kterých jsem si prohlížel statistická data (2009 – 2016) nijak nemění 🙁 To jsou naše ženy opravdu tak zdegenerované a jejich dělohy “lenivé”, že se do toho musí v takovém rozsahu zasahovat? Já si to nemyslím, považuji to za velké nadužívání farmak (tento obor není žádná výjimka). Dovedu připustit, a vnímám to obecně i v jiných oblastech, že se množina nízkorizikových rodiček za posledních x let zmenšila. Vliv chronických civilizačních onemocnění, nadváha, kouření, sedavé zaměstnání, a tím i nulový pohyb, … kterými trpí dnes i lidé v mladém věku (protože nečtou náš blog:-)) nebo také posouvání věkové hranice početí miminka… není jistě zanedbatelný, ale že by pouze 20 % rodiček zůstala schopná porodit spontánně, bez umělého vyvolání a dalších zásahů pro mě prostě uvěřitelné není. A nejsou to jen uterotonika. Tady totiž nastupuje ten výše zmíněný navazující řetězec. Vyvolání zásadně naruší přirozený proces porodu, kontrakce dělohy jsou mnohem bolestivější, a jelikož není tělo v tu chvíli na porod připraveno, žena se nemusí začít otvírat. Jelikož jsou bolesti nad prahem snesitelnosti, přichází na řadu analgetika a opiáty, které přináší také své „benefity“, pokračuje to nástřihy nebo nejhorší variantou-císařský řezem.  A že se to děje, potvrzují opět tvrdá data. Podíl počtu císařských řezů na celkovém počtu porodů od roku 1990 dost strmě stoupá z nějakých 8 % na 27 % v roce 2015 [3]. Studie ukazuje, že prvorodičky s vyvolaným porodem měly 3 x větší pravděpodobnost ukončení porodu císařským řezem, 3,6 x pravděpodobnější použití epidurální anestezie, 1,7x větší pravděpodobnost přestimulování dělohy, 2x větší pravděpodobnost podezřelých výkyvů v srdeční akci miminka, 4,1x větší pravděpodobnost krevní ztráty nad 500ml, 2,9x větší pravděpodobnost hospitalizace delší než 5 dnů [4]. Tohle Vám většinou nikdo v porodnici před podáním tabletky vykládat nebude, spíše budete dostávat informace o samých pozitivech. Za nejhorší variantu považuji, že Vám podají farmaka úplně bez Vašeho souhlasu (ale doufám, že tohle se už nikde neděje). Pokud by Vás toto téma zajímalo, tak zajímavé informace o vyvolávání porodu a vyhodnocením dostupných studií můžete nalézt zde. Na druhou stranu, aby to nevyznívalo pro porodnice jen negativně, je ze stejných ročenek a statistik možné se dočíst, jak roste podíl úspěšnosti porodu u maminek starších 35 let, kolik se podařilo úspěšně přivést na svět miminek nedonošených, nebo s různými patologickými nálezy apod. Opravdu již dnes některé porodnice ušly  v tomto směru kus cesty a všechny nebo většina Vašich porodních přání, které jsou v souladu s přirozeným porodem, neobjeví-li se nějaký závažný problém, Vám můžou být splněna. My jsme toho příkladem 🙂

Síla myšlenky, připravenost a podpora

U nás to dopadlo vše tak, jak jsme si přáli. Byla to náhoda? Já si to nemyslím, jinak bych tuhle slohovku ani nepsal. Jednak jsme si nepřipouštěli, že by to mohlo proběhnout jinak. Já jsem tento pocit získal právě po absolvování již zmíněného kurzu Porod je krásný, a to i přesto, že jsem docela velký skeptik (od dob s Pájou už výrazně menší :-)). Nebyl to pro mě jediný přínos a výsledek absolvování kurzu, ale považuji ho asi za ten nejdůležitější. Byly to dva dny plné informací, jejichž část jsem Vám tady předložil, ale také cvičení správného porodního dýchání a příjemných poloh k odpočinku mezi kontrakcemi nebo k samotnému porodu (poloha vleže na zádech je asi ta nejhorší možná). To bylo samozřejmě určeno především pro Páju, ale já jsem zase pochytil, jak ji mohu být v první době porodní užitečný. Hodně jsme toho všeho využili. S Pájou jsme trávili celou dobu po odtečení plodové vody do začátku porodu ve velmi příjemném prostředí porodnice FN v Porubě, kde jsme to měli už předem zmapované a věděli jsme, že nám tam bude příjemně. Ta doba se nakonec protáhla, na nějakých 17 hodin, kdy samotný porod trval asi 15-20 min, a takové hodně intenzivní kontrakce měl Pája asi poslední 4 hodiny. Visel nad námi sice šibeniční termín 24 hodin od odtečení vody, kdy by se měl porod, pokud se sám nerozběhne, již vyvolat, což na mě osobně mělo malinko negativní psychický dopad, ale Pája této informaci skvěle odolala, a vše se nakonec samo plynule krásně rozběhlo. Pája porodila úplně spontánně v poloze na boku. Obešlo se to tedy bez jakékoliv medikace, bez častých vaginálních vyšetření, bez nástřihu. Byl nám dopřán 2 hodinový bonding s Tomíkem bez odebrání k měření a vážení, s dotepáním pupečníku a neumýváním mázku (povlaku na miminku). Malinko byl problém s porodem placenty, ale nakonec se to taky zdárně povedlo. Těžko se slovy vyjadřuje, jak moc intenzivní zážitek to pro oba byl. Nejen emočně, ale pro Páju hlavně i fyzicky. To, jak to perfektně zvládla, ve mně zanechalo hluboký dojem a nikdy na to nezapomenu. Kromě radosti, že se nám narodilo krásné zdravé miminko, které se hned přisálo k maminčinu prsu, a ta se už dvě hodiny po porodu sama sprchovala a byla absolutně soběstačná, mě hrozně potěšilo, a také to, že už druhý den konstatovala, že to bylo sice fakt náročné a i bolestivé, ale že by si to klidně zopakovala, a že jí ten průběh, který jsme spolu strávili v první době porodní, bude chybět 🙂

Poděkování

Velké poděkování patří mamince mojí Páji, která nás porodem, jako velmi zkušený odborník v tomto oboru, provázela a byla nám tím velkou oporou, což mělo jistě nemalý vliv na to, jak to nakonec hezky dopadlo. Rovněž bych touto cestou rád poděkoval i porodní asistentce za skvěle odvedenou práci a rovněž tak paní doktorce. Nesmím zapomenout ani na Kateřinu Plzákovou, lektorku z kurzu, který jsme absolvovali, že nás tak dobře na tuto životní událost předpřipravila a naladila. Všem, co jste v očekávání, přeji, aby Vám to vyšlo, minimálně stejně jako nám, se závěrečným rčením, že štěstí přeje připraveným. Úplně všem přeji krásné svátky a hodně štěstí a zdraví do nového roku 🙂

 

Použité zdroje:

[1] https://zdravotnickepravo.info/statni-porodnice-jsou-povinny-vysilat-porodni-asistentky-k-domacim-porodum/

[2] CMAJ. 2009 Sep 15;181(6-7):377-83. doi: 10.1503/cmaj.081869. Epub 2009 Aug 31.Outcomes of planned home birth with registered midwife versus planned hospital birth with midwife or physician. Janssen PA1, Saxell L, Page LA, Klein MC, Liston RM, Lee SK.

[3] Rodička a novorozenec 2014–2015 str. 82, 52 http://www.uzis.cz/publikace/rodicka-novorozenec-2014-2015

[4] Is induced labour in the nullipara associated with more maternal and perinatal morbidity? Arch Gynecol Obstet. 2011 Aug;284(2):337-41. doi: 10.1007/s00404-010-1671-2. Epub 2010 Sep 14 – Selo-Ojeme D1, Rogers C, Mohanty A, Zaidi N, Villar R, Shangaris P.

Please follow and like us:

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.