JSTE OPTIMISTA NEBO PESIMISTA? KNIHA NAUČENÝ OPTIMISMUS, MARTIN E. P. SELIGMAN

Někdy v prosinci jsem si zaplatila online přednášku „Žít anebo přežít?“ od Prof. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D. . Je to nesmírně chytrý a zároveň lidský lékař a vědec. Prostě veliký profík! Přednášku jsem samozřejmě nestihla zkouknout celou, nějak mi to nevyšlo, ale zřejmě to mělo tak být, protože v části, kterou jsem viděla, zaznělo doporučení na knihu Naučený optimismus od Martina E.P. Seligmana. A osud tomu chtěl, mamka si ji po mojí zmínce rovnou objednala a kniha se tak ke mně dostala v rámci rodinného putování 🙂

Před týdnem jsem ji dočetla a usoudila, že je to jedna z těch knih, které Vám chci doporučit. Jsou dvě možnosti, jak se dívat na svět … optimisticky nebo pesimisticky. Obojí má své pro a proti, ano, i pesimismus má své pro. Pesimisté bývají větší realisté, ne takoví snílci jak optimisté, což je i v určitých pracovních oborech více potřeba. Zda jste pesimisté nebo optimisté se určuje na základě Vašeho vysvětlovacího stylu. Je to navyklé myšlení, které jste se naučili v dětství a během dospívání. V knize najdete i několik testů, které Vám určí, zda jste více optimista nebo pesimista (je tam test i pro děti od 7 let, protože je dokázáno, že vysvětlovací styl špatných událostí u dospělých, z největší části u matky, předurčuje styl dítěte). Určení přímo pramení z Vašeho pohledu na Vaše místo ve světě – buď si myslíte, že máte určitou cenu, zasloužíte si jen to dobré, nebo jste bezcenní a nemá smysl se o nic snažit. Vše má pak tři důležité dimenze – trvalost, univerzálnost a personalizace.

„Trvalost – buď se snadno vzdáte nebo ne. Trvale – pesimista, dočasně – optimista.

Univerzálnost – trvalost má co dělat s časem, univerzálnost s rozsahem. Lidé, kteří mají pro svá selhání všeobecné vysvětlení, se obecně snadno vzdají ve všech oblastech života, i když je nesnáz zasáhne jen v jedné. Lidé, kteří mají konkrétní vysvětlení, jsou bezmocní v oblasti, ve které selhali, ale v ostatních pokračují jako dřív.

Personalizace – když se Vám stane něco nemilého, můžete to klást za vinu sobě (internalizovat), nebo ostatním lidem či vnějším podmínkám (externalizovat). Lidé, kteří obviňují sebe, mají kvůli tomu nízké sebevědomí. Lidé, kteří obviňují vnější podmínky, nepřijdou o sebevědomí, když se jim něco přihodí, mají se raději než lidé, kteří ze všeho obviňují sebe. Je to jediná dimenze, která se dá předstírat! Pozor, není řešením přejít z interní personalizace na externí, hrozí že to podkope Vaši odpovědnost. Chceme-li, aby se někdo změnil, dimenze personalizace není tak důležitá jako dimenze trvalosti.“

K autorovi – „Je renomovaný odborník, nazývaný otcem pozitivní psychologie, neboť se výzkumu věnuje již dlouho řadu let.“ Bavíme se o opravdovém vědci, ne někomu, kdo jen publikuje svoje myšlenky. Kniha je protkaná pomalu na každé stránce studiemi. Věnoval se například předpovědi výsledků sportovních zápasů, prezidentských voleb, zdraví atd.

Co s pesimismem? Tomu je věnována celá třetí a poslední kapitola. Bude nejlepší, když si ji každý čtenář nastuduje sám a vytáhne si z ní, co mu bude vyhovovat v běžném životě. Zkusím to ve zkratce popsat, ale je to hodně zkráceně. „Na počátku je aktivující protivenství, na které reagujeme přemýšlením. Tím vytvoříme bernou minci, své přesvědčení o této události. To může být tak naučené, že si jej ani neuvědomujeme, dokud se nezastavíme a nezaměříme se na něj. Berná mince určuje, co nastane, je přímou příčinou toho, jak se cítíme a co uděláme dál, jestli propadneme sklíčenosti a vzdáme se, nebo se nenecháme otrávit a podnikneme nějakou konstruktivní akci.“ Jak se vypořádat s pesimistickými názory, které nám hned skočí do hlavy? V knize je spousta cvičení, nepřepne se to v hlavě jen tak, člověk s tím musí pracovat, ostatně jako vždycky, když chce něco dlouhodobě změnit. S negativními myšlenky zkoušet rozmlouvat, argumentovat jim, odvést pozornost, trénovat to a trénovat. Všichni, co si teď říkáte, to je blbost, to jsem zkoušel, nefunguje to … bacha, mluví z Vás právě odevzdanost na pesimismus. Nic se nestane jen tak, a kdo to předem vzdá, nic nemá.

Dnešní doba je plná individualismu, síle maximálního já (toto téma už mi dlouho vrtá hlavou a všímám si ho), přehnaný zájem o sebe, malý zájem o všeobecné dobro, zaměření se na materialismus a nedostatek víry, ať už v Boha, Vesmír, Buddhu, cokoliv (ale v posledních letech zájem o „duchovno“ roste!) … a deprese rostou a rostou (nemám teď na mysli covidovou dobu, ta k pesimistickým myšlenkám samozřejmě nahrává, je to těžká doba, nechci se vůbec pouštět v tomto článku na toto téma). Takže, optimismus je pro nás dobrý! 🙂 je s ním větší zábava, je příjemnější, má své hranice a není všelék, ale měl by se zkusit 🙂

Zdroj: kniha Naučený optimismu Jak změnit své myšlení a život, Martin E. P. Seligman