PŘÍBĚH MÉHO TÁTY

Taťkovi hrozil náběh na cukrovku, a s tím spojená injekční aplikace inzulínu. Změnil stravování a výsledky se dostavily co nevidět 🙂 ….Kéž by byl příběh táty inspirací i pro další lidi s podobnými civilizačními nemocemi.

Protože měla dcera velké potíže s chronickým zánětem tlustého střeva, rozuměl jsem jejímu omezení ve stravování. Proč dobrovolně podstupovat bolest a nevolnost, že? Ale už jsem nerozuměl, že si po čase začala omezení sama navyšovat a zpřísňovat. To jsem považoval za úlet a módní záležitost, která časem přejde. Nepřešla, a navíc během spolusoužití s Lukim se její „posedlost zdravou výživou“ stala ještě radikálnější. Nechápal jsem to, ale je to její věc, že? Na její vysvětlování a argumenty jsem neměl uši ani hlavu.

Ale pak přišel den, kdy mi lékařka (diabetoložka) vyslovila ortel. Dieta a později předepsané léky nezabíraly tak jak měly, a proto mi na příští kontrole hodlá předepsat inzulín v injekcích. Tak to pro mě byla rána, protože jsem to považoval za šíleně omezující. Když jsem si uvědomil, co udělala špatně léčená cukrovka s mým otcem. A to jsem zdědil jeho genovou výbavu. Začalo mi být těžko. Dcera s přítelem přišli s návrhem. Pokud přistoupím na umělý inzulin, tak už nebude cesta zpět. Teď je poslední možnost stav vrátit zpět. Pokud je příčinou mé cukrovky rezistence slinivky (citlivost na cukr), tak proč ji nahradit a vyřadit z činnosti umělým inzulinem? Není logičtější ji jen ulehčit její zátěž, dát ji čas si odpočinout, a tím ji navrátit její citlivost na cukr. A to odpočinutí spočívá v tom, že nebude muset pracovat po celý den = pravidelně 5-6 x denně v podobě menších porcích jídla, jak radí v ordinacích lékaři a píšou v letácích farmaceutické firmy v čekárnách lékařů…ale naopak-strava maximálně 3x denně v dostatečném množství, abych nepociťoval hlad, by měla odlehčit mé slinivce. Jednoduše opačný přístup, než radí doktoři. Menší počet (četnost), ale o to větší porce. Pro mě to znamená-poslouchat a přistoupit na jejich podmínky, věřit jim a držet se jejich radami. No, v podstatě mi naše zdravotnictví lepší variantu nenabídlo a pokud vím ani nenabízí. Tak proč to nezkusit a nevyužít příležitost, která se mi nabízí. A navíc proč nevyužít „výhodu“, že o nemoci vůbec vím. Další podmínkou je zastavit přísun cukru do těla. To málo cukru, co je pro činnost mozku potřeba, si tělo umí vyrobit samo. A všechno navíc je škodlivé. Podle „chytrých knížek“ nadbytek cukru způsobuje na stěnách žil drobné chronické záněty, na kterých ulpívá cholesterol. Z toho vyplývá, že pokud nebudu mít v těle cukr, můžu jíst i tučné, které tělem projde, aniž by ulpívalo v žilách a ucpávalo je. Pro mne byl skrytý cukr obsažený v mnohých potravinách (např. rýže), a při tom ty potraviny nemusí chutnat sladce. Označení DIA vůbec nic neukazuje, protože cukr bývá nahrazen umělými sladidly, které představují ještě větší zlo než cukr sám o sobě, a tudíž se vlastně jedná o podvod na kupujících. Další podmínkou je zásadní omezení lepku, který je obsažen v mouce, která se používá v přípravě a výrobě většiny jídel (zahušťování, obalování, základní surovina pro výrobu pečiva a pečení různých dezertů aj.). Z termínu lepek (alergen č. 1) jsem si odvodil, že je to něco jako lepidlo, které drží výrobky pohromadě, takže vlastně zalepí i klky ve střevech a brání správnému vstřebávání živin ze stravy. Posledním doporučením k mé osobě je připravovat si stravu sám z původních přírodních surovin, a ne z polotovarů (jak jsem často činil), které jsou nacpané chemií: Éčka, zvýrazňovače chutí a vůní, stabilizátory, konzervanty, dusičnany a spoustu další chemie. Hlavně číst složení na obalech. Jak mi jednou Luki řekl: „Jen Ty víš, co jsi do toho dal.“ Jak jsem na začátku nebral dceřinu „posedlost zdravou výživou“ za relevantní, tak jsem si na sobě a osobně ověřil, že funguje. Musím uznat, že je to tak. Po 5 měsících ne zrovna jednoduchého a příjemného, dodržování zásad zdravé výživy podle výše uvedených doporučení Pavly a Lukiho, se dostavily výsledky. Cukr v krvi před a po snídani klesl z hodnot 8,3 /13,6 na hodnoty 7,5 / 8,4, a tím mám píchání inzulinovým perem zažehnáno, a dokonce množství prášků na cukrovku mi bylo sníženo na polovinu. Váha jako vedlejší produkt zdravé výživy z původních 102 kg klesla o 13 kg na 89 kg, objem pasu z 112 cm se ztenčil na 102 cm. Dalším bonusem je vymizení ztvrdlé kůže na loktech, zřetelné omezení pocení celého těla, hlavně nohou, a podstatné snížení zápachu potu. Mezi „mínusy“ změny ve stravování je, že oblečení je třeba nové nebo nechat přešít J. Oděvy XXXL opravdu na postavě XL (u některých firem i L) vlají a vypadá to, že jsem je zdědil po hodně obézním bráchovi J. Citelnějším mínusem je, že v zimě je větší kosa. A nejmenším problémem je, že by to chtělo měkčí postel, protože na žebrech to trochu tlačí :-D. Ale jsem spokojen, a proto oběma (vlastně třem) za jejich rady a doporučení patří moje díky. Díky!!!