CHODIDLA A BAREFOOT OBUV

 

Kdo ví, které jsou ty pravé, ať se přihlásí …

A hlásí se úplně všichni 🙂 Chci začít běhat! Tak si hlavně kup Hi-tech odpružené boty. Běhej nejlépe na boso, nic jiného nepřichází v úvahu. Je celkem jedno, jaké máš boty, měj třeba staré tenisky, důležitá je technika běhu. Ideální bude, když si koupíš fivefingery (pětiprsťáky) nebo barefooty – bosé boty (dále jen „BF“), abys měl kontakt se zemí (nemyšleno jako průlet betonovým městem). Co crossfit a speciální boty na něj? Vzpěračky? Dalo by se napsat, že co sport, to speciální obuv. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního a špatného, každý sport má svá specifika, a těm by se mohla či měla přizpůsobovat i obuv. Stejně jako obuv pro běžné nošení (ve které trávíme většinou nejvíce času), přizpůsobujeme například počasí nebo terénu, ve kterém se pohybujeme. Tohle jsou však drobné detaily, v porovnání s nejdůležitějším faktorem, čímž je samotná koncepce obuvi.

Výběr jako challenge

Žijeme ale bohužel v chaotické době a frčíme na vlnách informací, které nasáváme jako narkomani. A najednou jsme všichni odborníci a znalci na mnohá témata. Minimálně strejda Google nám odpoví úplně na všechno. Mnohokrát aniž bychom chtěli… Vybrat si pak po přečtení nespočtu článků na několika webech tréninkovou, běžeckou či vycházkovou obuv, může být obrovské dilema, které neminulo ani mě a mé kolegy. Zkrátka existuje tolik směrů, tréninkových protokolů, dietních přístupů, skupin a táborů lidí, že je v tom jeden velký, omlouvám se, bordel. Mě osobně trendy tak úplně nezajímají, ale co mě zajímá anebo se mě týká, to aplikuji a analyzuji. A jak už jsem zmiňoval v předchozích článcích tady a tady, tak chodidla jsou pro mě momentálně horké téma. K tomu samozřejmě patří také obutí mých chlupatých ploutví :-), o kterém bych chtěl napsat a předat Vám tak společně s Gabkou, Pájou a Lukášem osobní zkušenost s nošením bosých bot, jak při běžném použítí, tak v náročném terénu při putování ve Vietnamu. Ještě před tím se Vám však v následujícím odstavci pokusím krátce vysvětlit, proč jsme se vůbec pro BF rozhodli. Jedná se totiž o jeden z dalších výrazných trendů, a tak tyto bosé boty mohou na spoustu lidi působit jako obvyklý marketingový výmysl a vysavač peněženek.

Selský rozum především

Chodidlo je složené z ohromného počtu kostí, vazů a svalů, a vše co je v lidském těle takto pospojováno, se musí pro svojí správnou činnost i správně hýbat. Tohle je asi úplný základ toho, proč má mnoho (většina) lidí s chodidly problémy, a proč nám vlastně vůbec nefungují. Na to se pak nabalují další potíže, které s chodidlem úzce souvisí, a není jich opravdu málo. Některé byste si s příčinou nefunkčního chodidla ani nespojovali. Můžou mezi ně patřit bolesti kotníků, kolen, bederní páteře, nestabilní chůze nebo jiný pohyb … To, co nás může potkat přímo na chodidle, je už evidentnější. Vbočené palce, deformace nehtů, oslabená nebo zborcená klenba. O psychické stránce věci se zde zmiňovat nebudu, ale vliv je i zde nemalý. Společný jmenovatel? Špatné obutí. Počínaje anatomickými vložkami, silnými mechovými podrážkami, kde nechybí ani vzduchové polštáře, tvar boty, který ohýbá palec vně k malíkové hraně nohy, zpevněné kotníky, úzké nárty, míra sevření chodidla a třeba podpatky. Všemi těmito „pozitivy“, nebo jejich kombinací, které vlastně nahrazují jednotlivé funkce chodidla, nebo jdou dokonce proti nim, se pyšní většina konfekční obuvi a to i té, co si hraje na tu sportovní a zdravotní. Chodidlo tak postupně ztrácí svoje schopnosti a problémy jsou na světě. Samozřejmě záleží, jaký čas denně v takových botách trávíme, jak se pohybujeme, jestli to nějak kompenzujeme, jak moc „špatné“ boty nosíme. Hodně lidí v takových botách tráví celou pracovní dobu, pak cestu z práce, za sportem a na sport si vezme to samé v bledě modrém.

 

Klenba, palec, pata, malíková hrana…

Ale pojďme zpět k anatomii a teorii, kterou nelze příliš rozporovat. Asi se shodneme na tom, že potřebujeme mít co největší stabilitu a rovnováhu, protože kde jsou ty doby, kdy nám jí pomáhaly zajišťovat i horní nohy 😀 Čím větší plocha, tím lepší stabilita, fyziku neoblbnem, a proto je pro naše chodidla přirozené, aby byla co nejvíce široká. Nikdo nám je nemusí přejíždět parním válcem. Bohatě stačí, když jednotlivé prsty budou mít kolem sebe svůj dostatečný prostor, tak jako při chůzi na boso, což většina dnešních bot nedovoluje. Palec u nohy patří po patě a malíkové hraně k základnímu opěrnému bodu, a pokud není k tomu účelu správně využíván, nemůže fungovat ani další základní prvek, a tím je podélná a příčná klenba. Pokud tu podélnou navíc podepřeme anatomickou vložkou, z principu přestane plnit svojí funkci. Klenba funguje správně pod tlakem, který na ní staticky i dynamicky vlastní vahou vyvíjíme. Pokud tento tlak přeneseme do podpory v podobě anatomické vložky, klenba začne chabnout. Aby palec, pata a malíková hrana mohli působit jako základní opěrné body, musí mít dostatečný kontakt se zemí. Palec směřující v botě vzhůru nebo pata podložená dvěmi cm super měkkého materiálu tohle nikdy splňovat nemůže.

 

Barefoot boty

Jak z toho ven? U většiny ortopedů by to ještě dnes, při snaze pomoci s výše uvedenými problémy, byl předpis na pevnou obuv a ortopedické vložky (čest výjimkám). My bychom rádi přesný opak. Boty by prostě neměly nahrazovat funkci chodidla. Tu práci musíme nechat na nich a nebránit jim v tom, co nám evoluce naordinovala. Na druhou stranu je potřeba napsat, že mohou existovat výjimečné případy a problémy, které si ortopedickou obuv a jiné pomůcky vyžádají. My z moveeatforlife jsme sice výjimeční 🙂 , ale do této skupiny se neřadíme, a protože se nám teorie o noze a chodidle zdá logická a uvěřitelná, rozhodli jsme se ji ověřit na vlastní tlapky 🙂  BF tuto teorii do puntíku akceptuje. Jsou to botky, které velmi přesně napodobují chůzi na boso. Mají tenkou, flexibilní podrážku, která zajišťuje přenos informací od povrchu k chodidlu. Ta je ale vyrobena z velmi odolných materiálů, které brání případnému zranění. Stélka je bez tvarování pro klenbu a přední část boty je koncipována tak, aby prsty a nárt měly dostatek prostoru pro svojí „práci“. Dnes již existuje mnoho značek, které se výrobou tohoto druhu obuvi zabývají, a proto není problém si vybrat i po stránce designové nebo podle druhu použití. Jak jsem psal v úvodu, že každý sport, terén, podnebí má svoje specifika, tak i zde se BF nabídka rozrůstá, ale jejich základní koncepce zůstává zachována. Velmi populární je v poslední době si takové botky nechat ušít nebo si je spíchnout vlastnoručně. Do této fáze jsme se zatím ještě nedostali a botky jsme si normálně koupili 🙂 Značku jsem měl předem vytipovanou na základě velmi dobrých recenzí a pro mě hezkého designu. Svůj tip jsem předal Lukymu a Páji, kteří se nakonec pro tuto značku také rozhodli. U Gabky to bylo jasné 🙂

Viva Viva Vivobarefoot

Botky od jedné z předních a průkopnických značek BF Vivobarefoot jsme zakoupili v pražském obchodě Naboso, kde jsme se setkali s absolutně perfektním servisem, co se týče pomoci s výběrem BF začátečníkům a vysvětlením některých zásad při koupi takovéto obuvi. To vše korunované velmi příjemnou a milou obsluhou. Jaké botky jsme si nakonec vybrali a jaké dojmy na nás po přibližně dvou měsících používání zanechaly, si přečtěte v následujících řádcích 🙂

Kuba

Primus Lite M All Black

Za ty roky trénování jsem prošel a stále procházím jakýmsi posunem. Skládám zkratka nějakou pyramidu z Lega, dílek po dílku. Na dost věci jsem změnil názor, některé jsem vypustil, jiné zařadil, něco zjednodušil, k něčemu dospěl. A k zamyšlení se nad obuvi mě v podstatě dovedla gymnastika a kruhy, kde trénuji na boso. Právě tam jsem začal mnohem vice vnímat chodidla a to, jak ovlivňují můj pohyb. Takže jsem se rozhodl vyzout své vyřvané Niky s vyvýšenou nestabilní patou i v posilovně. Byl to skvělý tah, ale měl svou stinnou stránku, a to hromadu ošoupaných ponožek (být úplně boso ve fitku je … eee). Takto jsem došel k bosým botám.

Dostal jsem tu čest, pomazlit se s nejlehčí, nejprodyšnější a nejtenčí verzi bot od firmy Vivobarefoot. Hned na úvod musím říct, že boty vypadají ve skutečnosti mnohem lépe než na fotkách. Zpracovaní a design je za mě naprosto skvělý a nevím, zda tomu vůbec může někdo konkurovat. První obutí bylo velice překvapující, jelikož na pohled si říkáte, že je to bota jako každá jiná, a přitom je tak rozdílná. V těchto botách je chodidlo svobodné, nic Vám nesvírá prsty, když noha kráčí kupředu, cítíte, jak botou prochází vzduch, najednou máte silný kontakt s povrchem země, boty jsou opravdu tak lehké, že máte pocit, jako byste byli jen v ponožkách. Hned po par krocích mi došlo, že to nebude jen tak. Co krok, to tvrdá raná, až mi dunělo v hlavě a cvakaly zuby. Došlo mi, ze efektivita mé chůze je strašná. Tyhle boty Vám předělají stereotyp chůze, ať už chcete nebo ne. Ovšem přesedlaní na tyto boty je třeba dávkovat postupně, jinak máte místo chodidla jeden velký mozol. Alespoň já bych v nich hned ze startu daleko nedošel. Každopádně čím více v nich chodím, tím je to lepší, a noha se neskutečně prokrvuje a masíruje. Taky prsty pracují v mnohem větším rozsahu.

PS: o efektivitě Vaší chůze Vám dost řekne, když jste na boso a nasadíte si takové ty obří sluchátka, co zrovna letí, bez hudby a uděláte par kroků. Jestliže slyšíte mega rány, tak to asi good nebude.

Buďte nohama na zemi. Amen.

Lukáš

Primus Swimrun FG M Mesh black/orange

Nebýt Kuby tak dodnes šmatlám ve všech těch mých chodidlo devastujících teniskách. To, jak špatné to s nimi bylo, Vám ale dojde až posléze. O BF jsem předtím už slyšel, ale přesně jak psal Kuba v úvodu, považoval jsem to pouze za další trendy záležitost, možnost se odlišit, a o teorii chodidla a navazující věci jsem se vůbec nezajímal. Téma BF přišlo těsně před plánovanou dovolenou ve Vietnamu, takže jsme si Pájou řekli, že by to mohl být dobrý test, protože nás tam čekalo putovaní s baťůžkem cestou necestou. Kuba mě od toho sice trochu odrazoval, protože pro nohu nezvyklou na tuto obuv by to mohlo být opravdu náročné a ve finále až nepříjemné, a doporučil mi vzít si alespoň druhé boty sebou. Poslechli jsme ho jen částečně a vzali si obyčejné žabky, kdyby moc pršelo, ať nemáme BF úplně promočené 🙂

Jediná moje příprava na bosou obuv spočívala v tom, že jsem začal v posilovně cvičit základní cviky bez bot, a doma jsem zahodil pantofle a chodil bos 🙂 Při výběru BF byla značka už předem jasná a bylo potřeba vybrat už jen typ pro dané účely. Já chtěl botky na jaro až podzim vhodné do města, ale i na turistiku do hor. Na eshopu jsem si předvybral Primus Swimrun FG M Mesh black/orange, a i když mi kombinace s výrazně oranžovou po vzhledové stránce na 100 % neseděla, všemi ostatními parametry moje požadavky splňovaly. Jako jediný z našeho týmu jsem zvolil botky s ne úplně hladkou podrážkou. Ta je navržená jako multiterénní s dobrou přilnavostí i ve vodě. Dále je v jejich popisu, že mají rychleschnoucí povrch a ochranu kotníku zajištěnou okolním límcem, což zajištuje potřebnou stabilitu pro bosý běh.

Když jsem je pak viděl na živo v obchodě Naboso, líbili se mi mnohem více než na obrázku. Na první vyzkoušení jsem zvolil svojí standardní velikost, ale byl jsem upozorněn, že je potřeba nechat před palce dostatečný prostor, aby mohly prsty správně pracovat. Kvůli dostatečnému místu před palcem a samotnému tvarovaní přední části, budou BF na Vaší noze zpravidla působit trochu rozměrnějším dojmem než běžná obuv. První testování proběhlo na městském povrchu při několik cestách do práce a dojmy byly opravdu zvláštní.

Nadšení z uvolněných prstů se střídalo s rozpaky z tvrdých dopadů na patu. Podrážka totiž opravdu pouze chrání Vaše kopýtka před poškozením a zajišťuje potřebnou adhezi. Jinak cítíte naprosto vše, co se Vám pod nohy dostane a o tlumení rázů se musí postarat správná technika chůze či běhu. Pocit, že chodím nějak špatně, u mne trval zhruba dva, tři dny, a pak už jsem se jen radoval 😀 Nebudu to nějak dlouze protahovat a musím se krotit, abych ty boty nevychválil do nebes. Takže 20 dnů ve Vietnamu jsem ty boty nesundal z nohy – jen když jsem lezl do moře a do postele 🙂 Hory, město, slunce, déšť, hrozné horko … to vše nás na cestě Vietnamem provázelo, a ani jednou botky nezklamaly. Žádné puchýře, mozoly, otlaky, prostě nic. V běžných botách, i dražších teniskách, jsem měl vždycky po pár hodinách náročnější chůze problém s komfortem. Bolest nehtů u palce, nepříjemný pocit stlačeného nártu, nic takového se zde nekonalo. Co se týče samotné boty, tak mě naprosto překvapilo to, že i když lilo jako z konve, tak boty byly jen vlhké, nikdy nepromokly durch, a pak byly strašně rychlé suché. Navíc se nějak podezřele málo špinily, na to v jakých sr…..ch jsme občas chodili. Možná za to mohl z části i tento sprej, který jsme dostali k botkám zdarma 🙂 Aplikoval jsem ho ale pouze jednou před odletem. Musím říct, že boty dostaly ve Vietnamu opravdu pořádně zabrat, a když jsem je pak po návratu domů otřel vlhkým hadrem, člověk by nepoznal, že to nejsou zrovna vytažené nové boty z krabice. Ani na podrážce nebylo vidět žádné opotřebení. Po Vietnamu proběhl další měsíc a půl dennodenního užívání Swimrunu do práce k mé maximální spokojenosti. Možná jediná věc, na kterou jsem si musel delší dobu zvykat, bylo nazouvání. Jelikož jsou botky koncipovány i do vody, leze se do nich skrz elastický průvlek, který ale nohu nikterak nesvírá a je na nošení velmi pohodlný a naopak máte pocit, že máte botu na noze jako přilepenou. Při teplotě kolem 5 C° už mi v nich začalo být ale chladno a s tím nastal velký problém.

Vivobarefoot sice dodává k většině svých modelů vložky do chladného počasí, ale mě ten pocit z bosé obuvi trochu kazily, a navíc mi stejně bylo spíš chladno přes tenký svršek Swimrunu. Jenže všechny ostatní boty mi začaly být velmi nepohodlné. Nejdříve jsem si myslel, že to mám jen v hlavě, protože jsem byl z BF opravdu nadšený, ale když jsem zjistil, že mi u každých mých dosavadních bot vadí vždy malinko něco jiného a jinak intenzivně, tento důvod jsem vyloučil. Takže mi nakonec z mého botníku na běžné nošení zbyly jen jedny skatové DCčka, které mám asi o 2 čísla větší a kromě širší, ale rovné podrážky splňují parametry BF. Ostatní botky jsem musel vyřadit, a šetření na další BF je v plném proudu (mezi ně patří i ty do fitka).

Pro mě se BF staly, co se týče pohybu a sportu, objevem roku nebo možná spíš poslední pětiletky a jsem zvědavý, jaký to bude mít další průběh a výsledky, zejména právě při sportu a silovém cvičení, kdy za moje chodilo, odváděly práci, třeba při dřepech, špatně zvolené boty.

 

Pája

Vivobarefoot Stealth 2 L Mesh Black/Red

Tak tu máme takový menší řetězec 🙂 Kuba naočkoval Lukiho, ten pak mě, takže jsem k BF přišla vlastně jako slepá k houslím. Zprvu jsem se k tomuto tématu stavěla doma netečně a to i s ohledem na cenu bot. Ale když pak ke mně přijela moje dobrá kamarádka z Nového Zélandu a na nohách měla Vivobarefoot Primus Trail FG a nemohla si je vynachválit, začala jsem nápadu pořídit si takové botky a otestovat je na dovolené ve Vietnamu přicházet na chuť. Dopředu jsem si vybrala ty samé co Gabča, ale po vlastním vyzkoušení jsem nakonec zvolila model Stealth 2 L Mesh, které mi lépe seděly a taky se mi více líbily. Oproti Lukimu jsem si ale musela vzít o číslo větší velikost kvůli místa pro palec, a s tím jediným jsem nakonec trochu bojovala, protože mi bota připadala na noze obrovská 🙂 Prvotní dojmy byly podobné jako u mých předřečníků, ale neměla jsem ten pocit, že je to moc „tvrdé“. Asi mám lepší techniku chůze 🙂 Co se týče dovolené, tak to byla prostě procházka růžovou zahradou. Boty jako pírko a přitom tak odolné. Vlastně jsem ani necítila, že je na nohách mám a neměla je tak potřebu sundávat. Také mám problémy s otlačenými nehty po delší chůzi v normálních botách a tady jsme denně nachodili několik kilometrů a nehty úplně v pohodě. Žabky, které jsme si vezli jako náhradní obuv, jsem snad vytáhla pouze jednou nebo dvakrát na pláž, abych neměla boty plné písku. I když jsme zmokli v obrovské průtrži, nikdy mi v botách nečvachtala voda a uschly během pár hodin. Po návratu do ČR mě pak čekalo podobné „drama“ jako Lukiho a po několika dnech zkoušení mého botníku jsem musela některé modely úplně vyřadit. Uvidím, jestli zimu zvládnu v normálních botách, ale další turistickou dovolenou si už bez Vivo Stealthu nedokážu představit 😀 taky se už těším na jaro, až je pořádně otestuji na běhání.

 

 

Gabka

Vivobarefoot Motus L Black/Red

Jelikož ráda zkouším nové věci a dám na doporučení Kuby, tak jsem se rozhodla botky pořídit taky. Měla bych velké mezery ve vzděláni, kdyby mi Kuba téměř každodenně nevyprávěl o nových směrech, poznatcích, co se týče sportu a celkově zdravého životního stylu. Pro tentokrát jsme řešili právě chodidla. Jednak kvůli problému Kubových kotníků, a taky kvůli mým vbočenym palcům, což byl jeden z důvodů pro pořízení. Nechci se s tím totiž jen tak smířit, koukat na to a říkat si, že to mám hold dědičné po mamce.

BF jsou specifické v tom, že musí být cca o 6-8 mm větší, aby se noha mohla pěkně rozplácnout, a já se při objednání bohužel netrefila do velikosti, takže při provedení výpadů mě tlačily v oblasti palce. Po výměně za větší jsem byla plná očekávání, zda-li něco bude jinak. A taky že bylo. Prsty byly mnohem svobodnější díky široce designované špičce, což bylo velice osvobozující. První chůze venku pro mě ale nebyla nějak odlišná od konvenčních bot, protože jsem si v nich nechala vložku, kterou k botkám dodávají extra. Po vyjmutí této vložky už to ovšem byla jiná liga a cítila jsem snad i ten nejmenší kamínek na chodníku. Noha se pak opravdu mnohem více namáhá, krásně to při ohnutí prstů protáhne plošku chodidla a nutí Vás to měnit stereotyp dopadu nohy na zem. Botky jsou všeobecně moc pěkné a myslím si, že nebudou poslední v mém botníku.

 

 

Spoluautoři: Lukáš Kunc, Pavla Dušová, Gabriela Žigová

Foto: vlastní archiv,  anatomie Google