CHODÍTKO = ŠKODÍTKO, A DALŠÍ „KAZÍTKA“ ZDRAVÍ NAŠICH DĚTÍ

Věřím, že budu mluvit za všechny rodiče, když řeknu, že pro své děti chceme to nejlepší. Co je ale nejlepší pro děti v této době lenivé? Řeknou nám to naše babičky? A máme jim skutečně věřit? No, asi jak kdy. Osobně si myslím, že bychom měli převzít stoprocentní zodpovědnost a udělat si vlastní závěry. Možná bychom také mohli být vděční za vědu a mnoho nových informací z hlediska vývoje dětí, například v oblasti psychomotorického vývoje, fyzioterapie, psychosomatiky, farmacie a očkování. Velké díky knihám a internetu. S jejich pomocí se můžeme vzdělávat a dozvídat se nekonečně mnoho informací, když u toho objektivně a s nadhledem přemýšlíme. Taky tam, ale nalezneme nespočet nesmyslů a mnoho lákavých pomůcek a serepetiček pro naše ratolesti, a protože pro ně chceme přece to nej, tak jim samozřejmě dopřejme nějáké to houpátko, chodítko, hopsadlo od slečny Xeny z toho Instagramu, která tvrdí, jak je boží a ergonomické atd. Nikde ale neříkej, že ho dostala zdarma nebo za zmínění na sítích dostala zaplaceno. Jestli je to ale vhodné pro tvoje dítě už ti neřekne. Pojďme se proto, na tyto rádoby pomůcky, podívat trochu detailněji.

Nechci se tímto nikoho dotknout, ale poslední dobou mi přijde, že chceme to nejlepší, respektive to nejpohodlnější pro sebe, ne pro naše ratolesti. Možná v domnění, že to bude nejlepší také pro ně. Svědčí o tom rapidní nárůst prodeje ultra výživného o vitamíny obohaceného umělého mléka (které je táááák blízko přírodě, až na to, že je prostě umělé) pro kojence, předem naplánovaných a domluvených císařských řezů při porodu, zneužívání farmak k pohodlnému a bezbolestnému porodu, odmítání kojit z estetických a jiných mi neznámých důvodů atd. To ti opravdu přijde jako to nejlepší pro dítě? Majngot! Každopádně se velmi jednoduše necháme přesvědčit o koupi jakýchkoliv nesmyslů k ulehčení práce, pohybu, prý k podpoře lepšího vývoje, rychlejšího, bezpečnějšího apod. Hádám, ne, počkat, jsem naprosto přesvědčen, že to tak úplně nebude!

Chodítka

Chodítka byla a stále jsou hitem, jelikož v nich děti vydržely hodiny denně, a rodiče tak měli prostor a čas na vaření a úklid. Dnes již spíše na své mobily a oblíbené seriály na Netflixu. Zde podotýkám, že děti mají neuvěřitelně silné a vyladěné smyslové vnímání. Takže je pro jejich vývoj naprostá fantazie vidět rodiče, jak leží na gauči nebo sedí s hlavou vypadající jako kuře při chůzi, vysunutou a zabořenou v displeji mobilu. Co asi tak bude to dítě kopírovat.  Vraťme se ale k chodítkům. Promiň mi ten výraz, ale jsou zkrátka na hovno, a dětem spíše uškodí, a to dlouhodobě! Děti, které používají chodítka, mají pomalejší mentální i fyzický vývoj než děti, které se k chůzi dopracují po svém. V chodítku totiž dítě nesedí, je v něm vlastně nepřirozeně zavěšeno, opírá se o ruce, takže těžiště je někde na špičkách chodidel, kterými se dítko odráží od země, což dále ovlivňuje polohu kyčlí, pánve a páteře, čímž si přivlastňuje a buduje vadné držení těla již v raném vývoji. Právě u těchto dětí se můžete setkat s tím, že chodí primárně po špičkách, tudíž nemají správné těžiště a nebudují tak správně klenbu chodidla. U správně vyvinutého chodidla to vše začíná, protože zde dochází k prvnímu kontaktu se zemí, je zde mnoho receptorů, které vyhodnocují terén, jeho teplotu, materiál, také vliv gravitace, stability, flexibility a mnoho dalších faktorů, které ovlivňují optimální držení těla.

Například náš malý Ondra teď zjistil, že se může držet židle a vestoje ji sunout před sebou po plovoucí podlaze. Jasně, že ho to baví, to ale neznamená, že je to vhodné pro jeho vývoj, proto mu židli vždy zafixujeme a zamezíme tomu. Prostě nechceš, aby se o něco zapíral a vytvořil si tak falešnou stabilitu. A abychom v tom měli jasno, nebudu se zde ohánět studiemi, kterých existuje mraky, ale pokusím se jen velmi stručně vysvětlit přirozený vývoj, protože ten je prostě daný.

Nejintenzivnější psychomotorický (psycho proto, že vše řídí a ovládá nervová soustava v mozku) – pohybový vývoj u člověka probíhá v 1. roce života. Tento proces se nazývá motorická ontogeneze. Na jeho jakoby vrcholu pak stojí schopnost samostatné bipedální lokomoce – chůze po dvou nohách. Proto, aby byl mechanismus lokomoce (čti chůze) kvalitní, je třeba, aby proběhl kvalitně také předchozí vývoj. Pro dítě je to vlastně proces posilování, kdy postupně posiluje dané svalové řetězce, které nakonec posílí tak, že se dokáže napřímit a chodit. Každé zdravé dítě by mělo projít všemi fázemi vývoje v přirozeně daném čase, a v určité kvalitě. Podotýkám, že je zde samozřejmě potřeba přihlédnout k individualitě každého jedince, což znamená plus mínus měsíce od průměrných termínů. Není třeba panikařit, když už má podle brožury dítko chodit. Jen ho nechej, ať si lítá po čtyřech, opravdu mu to prospěje (děti, které nelezou, mohou mít později problémy s učením) a posílí.

*“Já jsem v chodítku lítal pěkně dlouho, nic mi není a jsem v pořádku!“ Tento argument slyším velmi často, a to nejen ohledně tohoto tématu. Každopádně si můžeš gratulovat, když netrpíš bolestmi zad, špatně se ti nedýchá, nemáš ploché nohy, netrpíš bolestmi hlavy či migrénami. Máš zkrátka z pekla štěstí v neštěstí.

Jak je z výše uvedeného zřejmé, chůze je složitý proces, který začíná někde u plazení, lezení, výpadem s následným napřímením, opatrnými úkroky do stran kolem nábytku (tím, že dítě kopíruje nábytek kvadrupedální chůzí-stranou, právě zpevňuje trup), až po oporu jednou rukou a samotnou chůzi. Dítě se postupně učí pracovat se stabilitou, s těžištěm a udržením rovnováhy, přičemž se vyvíjí také nožní klenba. Setrvání v chodítku však způsobuje, že si dítě právě kvůli špatné falešné opoře vytvoří vadné pohybové návyky pro chůzi, což může později způsobit komplikace například v podobě neoptimálního dechového vzorce, bolestí zad, častých blokád, nadměrné opotřebování kolen, kyčlí, dřívější ukončení sportovní kariéry …

Celý výše zmíněný proces předbíhat, dítěti urychlovat či usnadňovat, je naprosto zbytečný a nevhodný. Dítě tímto procesem prochází samo zcela přirozeně, jakmile dozrává jeho centrální nervový systém (čti šéf), který to vše řídí a ovládá. Nevyhazuj proto, prosím, peníze a neplň si dům zbytečnostmi, které neprospějí nikomu, kromě výrobce a prodejce. Nevoď své děti ani za ruce, pokud dítko ještě samo krásně nechodí. Zdravé dítě to vše opravdu zvládne samo, bez tebe a bez pomůcek. Musí také padat, aby v sebe začalo věřit a poučilo se. Dítě se totiž motivuje samo vlastním úspěchem a má z něj obrovskou radost. Neznamená to samozřejmě, že necháš dítě lézt po hlavě z postele…😄

Osobně i u zdravých dětí doporučuji preventivní prohlídku u erudovaného dětského fyzioterapeuta, jelikož jako laik nejsi schopen vyhodnotit správný vývoj a nemusíš si často všimnout nesprávné funkce. Čím dříve pak začneš pracovat s nápravou, tím dříve zamezíš možným následkům a vadám pohybového aparátu. Fyzioterapeut ti taky zodpoví mnoho tvých jiných otázek. Může ti to možná přijít trochu přehnané, ale jelikož je tělo, pohyb a práce s ním, mým dlouholetým koníčkem, ve kterém se stále vzdělávám a vidím, jací jsme všichni křiváci, jak všichni běháme po betoně ztuhlí se sebezničující technikou, a jak jsou na tom děti s pohybem, bolestmi zad, jak jsou hrbatí, neschopní udělat kotoul, dřep či hvězdu a mají ploché nohy apod., tak preventivní kontrola u odborníka, z mého pohledu, přehnaná rozhodně není, protože prevence je vždy lepší volba. Opět pro příklad, našemu Ondrovi se moc nechtělo lézt po čtyřech, brzy a dlouho se plazil, ale lézt po čtyřech, to neee. Možná by to úplně přeskočil, jelikož se v té době začal stavět o nábytek, čímž by vynechal posílení velmi důležitých svalových řetězců pro následnou správnou chůzi. Ostatně to je jeden z důvodů, proč s dospěláky na tréninku často chodíme po čtyřech. Z certifikace DNS (dynamická neuromuskulární stabilizace podle Pavla Koláře) vím, jak je to pro pohybový vývoj důležité, a tak jsme dle rad fyzioterapeuta s Ondrou cvičili, motivovali ho na čtyři, a od té doby lítá jak šílený :-D. Třeba tato zkušenost někomu pomůže, protože věř mi, ve 30i už se vpadlé kotníky, poloha kyčlí, pánve a trupu napravuje mnohem hůře.

Hopsadla a houpátka

Platí zde v zásadě totéž, co je uvedeno výše, u chodítka. Pokud ale přesto hopsadlo toužíš pořídit, vezmi aspoň v potaz, že miminko musí dosáhnout určitých dovedností – točí se na bříšku kolem své osy, umí si hrát na boku, zvládá šikmý sed s oporou o loket či nataženou ručku, plazí se a otáčí z bříška na záda. V takovém případě má dítě dostatečně posílené šikmé svalové řetězce pro napřímení bederní páteře, a při občasném použití hopsadla by to neměl být problém.

Odrážedla

Těch existuje celé řada. V zásadě jde opět o to, aby dítě zvládlo chůzi, a nejlépe již také sebejistě dokázalo běžet. V jiném případě dítku zase narušuješ správný vývoj, protože sedí v neoptimální pozici pro kyčle a odraz nohou, namáhá nezpevněnou páteř i pánev v nevhodném postavení a zase bych mohl pokračovat. Zkrátka pokud ještě neběhá, až mu přitom vlají vlasy, tak je ještě na odrážedlo brzy. Jakmile ho budeš pořizovat, doporučuji vybírat si polohovatelné (sedátko, řídítka apod..). Na druhou stranu, počítej se zlepšením své kondice, jakmile budeš za dítětem jen běhat a chytat jej, aby nevjelo, kam nemá :-).

Na závěr bych chtěl ještě podotknout, že vše je opět otázka jakési zdravé míry (bezpečné frekvence). Samozřejmě, že když v chodítku, hopsadle, odrážedle, jinak zdravé dítě stráví 2×20 minut týdně, tak mu to v zásadě neublíží, ale budeš ho kvůli toho pořizovat? A na co vlastně? Nemusím být dětský pediatr ani fyzioterapeut, abych tě od koupi hopsadla odradil, prostě ho nepořizuj. Už vůbec ne, pokud tvůj prcek preferuje jen jednu stranu při otáčení přes bok, při jednostranném plazení či je měkké na dotek (má snížené svalové napětí). Takové dítě není připravené správným těžištěm, a může tak ještě zhoršit svou nerovnováhu a přetížit bederní či krční páteř.

Mysli zkrátka na to, že špatné pohybové vzorce pro chůzi v raném dětství přinášejí v dospělosti komplikace. Může dojít k problémům s plodností, s kyčlemi, dochází k bolesti zad, krku, dýchací obtíže kvůli zablokovaným žebrům, valgózní-vbočené kotníky (můj případ) aj. Nebezpečná je hlavně pravidelnost činností s těmito pomůckami. Například půl hodiny denně už je moc – tímto častým opakováním se zafixují nesprávné vzorce, a to rozhodně pro dítě nechceš.

• 

• 

Shrnutí:

• Nepoužívej chodíka a hopsadla.
• Nepřitahuj a nevoď dítě za ruce a netvoř mu falešnou podporu.
• Nepořizuj ohrádky, vzpomeň si, jak ti bylo v karanténě, chtěl bys být v ohrádce při objevovaní světa?
• Když přesto všechno chceš pořídit, tak pouze po velmi omezenou dobu, a až ve chvíli perfektně zvládnuté chůze a nejlépe také běhu.
• U odrážedla mysli na polohovací možnosti.
• Nespěchej na dítě a případně nechej dítě zkontrolovat u erudovaného odborníka.
• Hraj si s dětmi na zemi, co to jen jde, prospěje to také tobě.
• Podporuj dítě vhodnou stimulací a motivací, ale nesnaž se s dítkem přeskočit některou vývojovou fázi. Pro příklad, když si dítě samo ještě nesedne, nedávej ho do této pozice. Jemu se to samozřejmě velmi líbí, ale taky by se už nemuselo chtít vrátit na čtyři, a navíc tím můžeš nevratně poškodit vazy a stavbu kostí.
• Důležité prostě je, aby to nebyl pravidelný návyk.

Všemi, výše zmíněnými vlivy, pak u dětí mohou vznikat:

• skoliózy páteře
• ploché nohy
• nohy do O či X
• komplikace s dýcháním
• problémy s kotníky
• vtočení nožiček při chůzi
• nevratné poškození vazů a stavby kostí
• neoptimální funkce svalů
• nadměrné opotřebování kloubů
• migrény a bolesti hlavy
• bolesti zad
• slabý střed těla
• špatné učení

* Nová studie, zveřejněná v odborném časopise Pediatrics, zjistila, že jen ve Spojených státech amerických je každoročně léčeno více než dva tisíce dětí se zraněním, které si způsobily právě při používání chodítka. Podle výsledků této dlouholeté studie, bylo mezi lety 1990 až 2014 ošetřeno téměř čtvrt milionu dětí, starších 15 měsíců, na nemocničních pohotovostech s úrazy způsobenými nehodami při používání chodítka. Většinou šlo o úrazy hlavy a krku (v 90 % případů), které si děti přivodily nejčastěji při pokusech dostat se do chodítka nebo z něj naopak vylézt ven.