KDYŽ TĚLO ŘEKNE NE, GABOR MATÉ – RECENZE KNIHY

Je tady opět čtenářský kroužek, a jak jinak než s knihou od Gabora Matého (je to prostě týpek no :-D). Když tělo řekne NE, Jak stres souvisí s nemocemi. Psychosomatika se teď skloňuje snad ve všech pádech, takže ji zná každý.  

Gabor Maté se v knize věnuje převážně autoimunitním onemocněním, které se v dnešní době týká mnoha osob, končících v krajních případech i smrtí. Potíž je v tom, že někdy probíhá nemoc bez toho, aby o ní člověk věděl. Imunitní systém při autoimunitních problémech reaguje nevhodným způsobem. Aby zabránil napadení bacilu, viru, alergenu vytváří protilátky, které napadají vlastní tkáň. Jedná se především o nemoci jako: cukrovka typu 1, onemocnění štítné žlázy, revmatoidní artritida, roztroušená skleróza, lupus, psoriáza, celiakie, Crohnova choroba, alergie a vitiligo (kožní porucha).

Na příkladech skutečných lidí, podložených vědeckými studiemi, dochází k jednomu závěru – potlačené emoce, jako např. zlost, a s tím související stres ovlivňují to, jak žijeme, jak se chováme k sobě i druhým a především to, jak jsme zdraví. Dostává se tam ve většině případu až do dětství, které je opravdu základem všeho. V knize narazíte na příběhy cyklisty Lance Amrstronga (rakovina), prezidenta Ronalda Reagana (Alzheimer), basebalisty Lou Gerhiga (ALS), herečky Gildy Radnerové (rakovina) a mnoha dalších.

Tato kniha mě jen utvrdila na milión procent v tom, že psychosomatika není jen fráze, ale skutečnost. Skutečnost tak silná, že dokáže obrátit náš život o 360 stupňů a v tom stavu setrvat, dokud si neuvědomíme, že děláme něco špatně, a musíme jít do hloubky, objevit to a změnit to.

Bohužel na tyto onemocnění je klasická medicína krátká, a vlastně to i sama veřejně přiznává nálepkou idiopatické onemocnění = neznámého původu. Až mě někdy zaráží, jak „jim“ to prochází. V dnešní době všeobecného rozmachu, objevu, vynálezů a všeho.

Dále, že projevovat např. zlost (nevím proč mi tato emoce zůstala v hlavě po přečtení, možná ji mám sama v sobě potlačenou), je přirozené, a není nic jednoduššího než to říct, vypustit ze sebe, ulevit si a jít dál. Dám si pozor i u syna, abych mu nepotlačovala emoce, nechala je prožít, aby věděl, že jsou přirozené a v životě důležitými ukazateli, kteří mu říkají, co je správné, co je špatné, co je nebezpečné, co je přátelské, co je bezpečné, co je nebezpečné, co je pravda a co je lež. „Pokud rodiče nedokážou sdělovat svému dítěti, že jej bezpodmínečně přijímají a milují takové, jaké je, vychází to z faktu, že dítě dostává rodičovskou lásku nikoliv v takové podobě, v jaké by si rodič přál, ale ve formě odrážející osobnost rodiče. Když je rodič vystresovaný, trpí nevyřešenou úzkostí nebo je rozrušený nenaplněnými emočními potřebami, bude to dítě pravděpodobně pociťovat proximální separaci* bez ohledu na to, jaké jsou vědomé záměry rodiče.“ (Když tělo řekne, NE; Gabor Maté).

*Proximální separace – dítě má sice rodiče nablízko fyzicky, ovšem oni jsou pro něj značně nedostupní. Výsledkem interakce mezi dětmi a takto nepřítomnými rodiči jsou v dnešní hyperstresované době stále častější. Úroveň fyziologického stresu, které dítě vystavené proximální separaci, prožívá, se blíží té, jakou vyvolává separace fyzická.

V závěru knihy je uvedeno 7 principů uzdravení a jejich vysvětlení – Přijetí, Uvědomění, Hněv, Nezávislost, Vazby, Asertivita a Ujištění.

Doporučuji ještě zkouknout toto video, je tam i něco navíc, ale mluví tam i o těch emocích.

Zdroj:

https://www.peoplecomm.cz/kdyz-telo-rekne-ne

https://www.superionherbs.cz/autoimunitni-onemocneni/